Bertulka, tulačka, bezdomovkyně.

Byla to fenka mojí sestry. Vzala si ji z brněnského útulku v Komíně ( www.mpbrno.cz )  a strávila s námi necelý rok života. I přestože to s ní nebylo vůbec lehké, tak se zapsala nesmazatelně do našich srdcí.

Ale popořádku.

Moje sestra - Zuzka má kamaráda, který má psa. Klasického voříška. Jednoho dne přišel s tím, že v útulku mají nejspíše sestru jeho psa. Všechno sedělo: věk ( 8 let) , vzhled, i historije psíka ( kdysi našli štěňata, jedno si nechali a zbytek porozdávali po okolí) . Fenečka byla odebrána bezdomovcům pro týrání. Proběhla válečná porada, několik telefonátů s útulkem a za několik dnů se jely máma a Zuzka na feňuli podívat. Po domluvě za ní chodily obden přes měsíc. Napřed se bála, počůrávala se při jenom náznaku přiblížení. Z kotce ji museli vynášet - našla v útulku asi první pořádný domov a bála se ho opustit. Za branou na vodítku se musela lákat na piškotky. Ale trpělivost se vyplatila a za měsíc a kousek si ji mohla Zuzka s jejím přítelem ( nyní budoucím manželem) odvést.

V útulku se jí říkali Bezdomovkyně. Nyní dostala nové jméno : Berťa a začala nový život.

Život s ní nebyl jednoduchý.

Kromě zdravotních problémů : byla skoro bez zubů, takže se jí musely granulky máčet, maso krájet na malé kousky. její žebra byla naněkolikráte zlomená a srostla bez péče- tedy špatně , uši měla potrhané, na těle měla hodně jizev.

co yblo ale horší, tak se ukázal její psychycký stav. Poté, co se doma rozkoukala, tak se projevilo naplno co si asi musela prožít.

Měla agresi ze strachu. Vyjížděla po všem, co se hýbalo. Ven mohla jen na vodítku a košíkem. Snaha chodit s ní na cvičák se zcela minula účinkem , ikdyž byl problém dopředu popsán a bylo přislíbeno jemné zacházení, tak opak byl pravdou a Berťa zaútočila několikrát při "hodině" i na výcvikáře.Pak následovalo období, kdy útočila i na Zuzku - nejspíše jako důsledek návštěvy onoho cvičáku. 

Bála se všeho: v tramvaji dokázala kvílet, takže Zuzka musela nacvičovat nastupování, vystupování a nakonec to zvládla a mohly spoluj jet i delší trasy - tedy pokud nenastoupil jiný pes. To začala vyjíždět a musely vystoupit. Při rychlejším pohybu cenila zuby, ale když získala v někom důvěru, tak byla nejmazlivější fenkou, co jsem znala. S mým Benem si dokonce měla snahu i hrát - ovšem jenom venku a jenom na volno. Na vodítku si bránila Zuzku a nebyla s ní řeč.

Navzdory všemu byla Berťa právoplatným členem rodiny a dělala velké pokroky. Jednou moji sestru dokázala dovést domů, když se jí udělalo špatně a léky si nechala doma. Nevšímala si psů okolo, táhla ji přímou trasou domů a doma se pak od ní nehnula ani na krok.

Její konec byl nenadálý a o to smutnější.  Zuzka odjela na měsíc pracovat do Francie a o Berťu se staral její přítel. Při přepínání na vodítko se mu vysmekla a utekla. Hledali ji celý den a skoro celou noc. Obvolali útulek, policii, veterináře. Před 23 hodinou volali z útulku, že tam Berťu mají.  Volal nějaký člověk, že v příkopu leží pes a nehýbe se. Na záchranu bylo ale pozdě. Podle všeho ji srazilo auto a řidič, který ji srazil odjel. Možná kdyby zastavil a pomohl, tak..... ale na tohle je již pozdě - uvažovat co by bylo kdyby.

Vypadala jako když spí. Ležela na boku se zavřenýma očima v igelitovém pytli. Byla najendou hrozně malinkatá.

Má hrobeček pod stromem, na místě, kde může Zuzka kdykoliv navšívit.

Hledání Berti a následný pohřeb mám pouze sprostředkovaně od mé mámy. Nebyla jsem v  Brně.