Sedím u pc a koukám na inzeráty pesanů. Najednou ho vidím. Sedící zlatobílé štěně se smutným pohledem a hlavičkou plnou vrásek. Nemůžu odtrhnout oči. Čtu popisek k inzerátu.

Je to pejsek stafbulíka, narozený 8. listopadu 2006 ( takže má skoro 6 měsíců) . Jmenuje se Ben Kerkin Bohemia .Volám Petra a ukazuji mu ho. Koukáme se na tu fotku a najednou je jasno. Volá se do Liberce. Napřed to nikdo nebere. Tak nic, bereme pesany – Jerry a Gordonka a jdeme do lesa. Po návratu domů mám několik nepřijatých hovorů. Je to Liberec. Volám hned nazpátek a vysvětluji proč volám a proč jsme telefon nebrala – nechala jsem ho doma. Ptám se na Bena, jetstli je ještě volný. Je. Je volný a čeká na nového páníka. Ptám se na Bena a Edda se ptá na nás. Dovídám se, že Ben je vrácený, že paní ho nezvládala, protože si ho pořídila místo dítěte a dopadlo to špatně. Ben mohl všechno a nemusel nic, takže jí přerostl přes hlavu. Pak ho vracela. Ptám se na cenu, říkám naše momentální možnosti a domlouváme se, že ještě večer si zavoláme. Čekání na telefon je snad nekonečné. Nakonec zazvonil. Edda říká at ráno dojedeme a že se uvidí. Upozorňuji, že budeme brát i Jerry a Gorgona a domlouváme se kde na nás počkají.

V sobotu ráno nemůžeme dospat. Brzičko vstáváme, nakládáme pesany a jedeme vybrat veškeré úspory co momentálně máme – 10 000 kč za Bena a peníze za benzín.

Čeká nás dlouhá cesta z Brna do Liberce.Několikrát zastavujeme aby se pesanci protáhli a vyvenčili. Míjíme Prahu. Přijíždíme do Liberce. Na benzínce u centra Babylon nás čeká manžel od Eddy. Jede před námi a my za ním až k jejich domu, kde bydlí.

Jsme nervozní. Vystupujeme, bereme pesany a jdeme nahoru do bytu. Tam nás vítá Edda a maminka Kerry Snug. Ben sedí na pohovce.. hromádka neštěstí, ale to dělají jenom ty vrásky na ještě malinké hlavičce. Povídáme si asi 4 hodiny.  Nakonec padlo rozhodnutí, že nám Bena prodají!! Budeme mít svého opravdu svého vlastního psa.

Podepisujeme smlouvu, loučíme se, připínáme pesany a beru Bena do náruče. Venku necháváme pesany vyvenčit, dáváme je do kufru, Bena si beru na klín. Je úplně malinký. Nechápe co se děje a je zmatený. Malinkatý. Začnou mu téci sliny a ještě než vyjedeme z Liberce mě počůrá a poblinká.

Petr ho celou cestu hladí po hlavičce a já se ho snažím udržet v klidu an klíně. Je vystresovaný, poulí očička a pořád hrozně slintá. Nebyl zvyklí na cestování autem.

Kousek za Prahou zastavujeme a bereme pesy aby se vyvenčili a napili. Ben tape u psů, očichává je, trochu se uklidní a napije se. Čeká nás ještě dlouhá cesta.

Nemůžu popsat pocit z toho, že máme svého pesanka, který nás už neopustí, kterého si necháme. Ben nakonec usnul.

V Brně pejsky jdeme vyvenčit a pak už domů, aby se Ben seznámil s tím, kde bude ted bydlet.

Prošmejdil celý byt, uvelebil se na pelíšku Jerry a Gordonka a usnul.

Psala jsme to Markétě, Helče, že máme štěndo, krásného malinkého stafbulíka.

Stafbulíci byla naše velká láska už dlouho a ted konečně ho máme doma.